Kulturní zpravodaj

 

 

Jak se můžete dočíst v Charakteristice obce na Obecním úřadě, je obyvatelstvo obce zaměstnáno
zejména vymýšlením ptákovin k obveselení pana starosty a sebe navzájem.
Jsou to vždy počiny velmi kulturní, proto Vám zprávy o nich bude přinášet náš

 

 

KULTURNÍ ZPRAVODAJ

 

. . .

Kudykamova návštěva v Plzni

Můj výlet do Plzně se nadmíru vydařil. Škoda, že jste se tam někdo nevydal se mnou. A tak se pokusím vám to tady všechno postupně převyprávět. Sice bylo pěkné horko, ale cesta vlakem ubíhala opravdu Dobře, měla jsem klid si přečíst rozhovor s panem Dobrým. Pravda, je hodně upřímnej - skoro až drsnej, ale právě proto si myslím, že nezkreslenej. Nemohly mi uniknout absolutně skvělé fotky, chvíli jsem měla pocit, že jsem hypnotizována. Aha, tak proto ta cesta byla tak rychle za mnou. Tak proto jsem pak ten časopis zapomněla na recepci a při odchodu z hotelu na koncert jsem ho tam našla.

Hotel je na skvělém místě, tedy pokud do Plzně přijedete tím vlakem a po příjemné procházce Americkou ulicí jsem za pár minut byla v Kopeckého sadech, usedla jsem tam na zahrádce kavárny, dívala se směrem k Měšťanské besedě. Obdivovala vodotrysk přede mnou, štěňátko ridgebacka vedle. Opodál seděl pan Segrado a vzduchem se linula typická vůně jeho doutníku.

               

Vtom jsem se ale úplně vylekala! Gustav Řezníček tam ten poklid poněkud rozřízl, páč vykřikl "Ondrooo, tady jsme" a začal mohutně gestikulovat. Z budovy naproti pak přiběhl pan starosta. Pozdravili jsme se, já dopila kapučíno a odhodlala jsem se poprosit tři přítomné pány o podpis na vějíř. Pan Segrado má místo podpisu umělecké dílo, opravdu. Je to pro mě čest. A už byl pomalu ten pravý čas přesunout se do Měšťanské besedy.

Mé určité omámení se ten den zase opakovalo. V okamžiku, kdy jsem se chtěla napít z lahve posledního doušku už vevnitř v Měšťanské besedě, zjistila jsem, že ji nemám. Nechala jsem ji nejspíš na stole u tří pánů, no nebo nevím - spíš tuším.

Sál se naplnil do posledního místečka - ano bylo vyprodáno - a koncert s písničkami a verši z Kudykamu mohl začít. Přišel pan Horáček s kbelíkem v ruce, poté jsme byli požádáni o spolupráci - no vzhledem k tomu, že koncertní verze je ochuzena o tu výpravnou scénu, company atd. - měli jsme se pokusit ve svých představách přenést právě tam, do Penziónu Svět. Bylo to opravdu celkem snadné. Muzikanti začali hrát první tóny Penziónu Svět a pan starosta začal zpívat, ale všichni v sále mohli pouze tušit, kde se vlastně nachází, protože se objevil mezi diváky až ke konci písničky. Pak nás ještě překvapil improvizací. Úžasné. Velký potlesk. Každá další píseň měla velký potlesk.

        

Gustav Řezníček zazpíval Smích z vedlejšího pokoje, jako Štamgast se mi on hned po Honzovi Sklenářovi líbí nejvíc. Martin přivolal Kudykama, který by rád věděl - kdo ten mundůr šil a sám by chtěl něco od Armaniho. Přilítly slipy. A Kudykam Csognor zazpíval Hladiny, další skvost. Martin se vydal na cestu. Pak přišel na řadu pan Segrado a jeho Strážce plamene a po dalších verších i Rozeznávám. Tu vůni doutníku jsem pocítila opět a ještě intenzivněji. Paráda. No a Člověk je rodem tanečník - tyjo to byla pecka, tak zblízka sledovat tu kaskádu slov. Věřte nebo ne i mně šla z úst stejně rychle jako Kudykamovi.

          

Samozřejmě tam nemohla chybět Martina - Lucka Šoralová, mám moc ráda píseň Tolik běsů tolik víl a v jejím podání to bylo moc krásné. Lucce to opravdu moc slušelo, působila tak křehce, to byl můj dojem. Naďa Válová zazpívala S cizím chlapem v cizím pokoji - její hlas byl zase naopak správně nakřáplý.

Také byl na pódium pozván host David Rotter - u piána zazpíval, kterak se zpil do němoty. Přiznám se, že ač to bylo celkem zajímavé, takto zhudebněné - v hlavě mi jako metronom plynula ta slova tak, jak je recituje Martin - pan starosta (což se mi jeví jako mnohem silnější)

Zazněla Štvanice - taky úzasně sugestivně podaná. Opět jsem měla možnost slyšet naživo Havrany v podání pana starosty. Znova musím napsat, že to bylo skvělé takhle zblízka. Prostě zážitek. Nerada bych na něco zapomněla, no "Dlaně jež nikdy nehladily, pátravě hladí mužskou tvář" taky zazněly, Můj bože, to byl krásný den ... Tante Cose da Veder .. Přišlo mi to vhod ... prostě to byl ZÁZRAK!  Tak a byl konec koncertu.

          

Po koncertě jsem chvíli posečkala a na pódium se pak vrátil pan starosta, pochválila jsem celý koncert, jak to bylo úžasné - zvláště z té první řady - jsem prostě ráda, že byla možnost si vybrat právě takové skvělé místo. Pan starosta říkal, že se necítí dobře, ale to tedy nebylo vůbec poznat. Někdo tam pronesl, že byl fakt dobrej zvuk, mně se zdálo, že byl i dobrej obraz …

Potom se objevil i pan Horáček a tak jsem sebrala odvahu a i jeho požádala o podpis na vějíř. Naďa Válová pak donesla vějíř Csongorovi Kassaiovi, takže mám teďka nádhernou památku. Ba co víc, poštěstilo se mi usednout vedle pana Horáčka a pana starosty.  S panem Horáčkem jsem prohodila pár slov - poděkovala jsem zážitek, mluvili jsme na téma odkud jsem, že jedu zpět až ráno a že je škoda, že tam nemůžete být také.

Zahrádka u restaurace před Měštanskou besedou byla ještě otevřená a tak jsem si tam šla sednout na dvojku a vstřebávat ... Vrátil se tam i pan Segrado a další - taktéž pan starosta, ale jen na chviličku, prostě na jedno před odjezdem, taky zavírali tu zahrádku. Ovšem, když se tam ještě objevil pan Kassai, musela jsem taktéž poděkovat za autogram a v tom pan Segrado vstal a poklonil se mi. Další velkej zažitek. Vlastně podruhé jsem se rozloučila s panem starostou a vydala se na cestu do hotelu.
Tak a to je opravdu konec.

Text i foto: Fanynka Vstřícná

  . . .  

 

9. březen

 

Blahopřejeme všem obyvatelkám naší obce k svátku.

Hodně zdraví, štěstí a lásky milé Fanynky!!!

 . . .    

 
Hravé i dojemné, ale hlavně prosluněné setkání
 
Milí sousedé a přátelé Ondřejovy Lhoty. Ač se to tak může zdát, poté co zavítáte do našeho Kulturního zpravodaje, že výlety sousedstva z naší obce ukončila bomba na Stodole, není tomu naštěstí tak.
 
Za ten rok jsme se viděli již mockrát, ale ty zážitky byly vždy tak silné, že šly dost obtížně převést do psaných řádků. Pan starosta nás dokázal postupně dojímat jako Raimond či Martin, roztančit v - nám již dobře známém - Lucerna music baru při narozeninové oslavě Kapely snů. Některým byl dokonce předložen jako dárek k Vánocům.  Jistě též milé bylo překvapení ve starostově rodišti - no ano, zážitků z výletů máme každý moc a moc.
 
Abych navázala na Bombovou Stodolu, která byla taktéž mokrá. Některé z nás si vody užily ještě víc, ať už to byly barevné kapky ze severovýchodu nebo bahenní koupele od Sázavy. A snad právě proto, že ta voda si najde každého z Ondřejovy Lhoty, letošní Stodole se raději vyhneme.  Já sice budu nedaleko, ale věřím, že v Hošticích zůstane prosluněná obloha.
 
Ovšem skutečně moc milé, možná že i nejmilejší setkání proběhlo ve středu 11. 8. v naší metropoli. V krásném historickém centru poblíž Karlova mostu se nachází moc útulný prostor, jsou tam veselé obrázky, také krásné textilní hračky pro děti zdravotně postižené i zdravé, které jistě s láskou vytváří naše sousedka Fanka Crazy.
 
V tomto hravém a barvičkami bohatém prostředí proběhl právě takový koncert našeho pana starosty a jeho kamarádky Lucky Šoralové. Zazpívali nám každý sám i společně nádherné písně z Kudykamu. Zdá se, že největší dojem zanechalo mezi přítomnými úžasné starostovo podání písně Štvanice - ne nedá se to slovy popsat, to se prostě musí slyšet! Pan starosta též zazpíval nové písničky, které se již brzy objeví na jeho toužebně očekávané sólové desce a opět si pohrál se svou krabičkou a roztomile nám připomněl, že Vánoce se již blíží.
 
              
 
 
                           
 
 
      
 
 
Jenže při pohledu do kalendáře bylo všem jasné, že to co se přiblížilo mnohem více, jsou narozeniny pana starosty a tak po koncertě Fanka Crazy předala našemu zastupiteli dort s devětadvacítkou ve středu, já dárek od sousedek z Ondřejovy Lhoty a společně jsme popřály panu starostovi vše nejlepší.
 
 
 
          
 
 
 
 
Pak následovalo pokoncertní posezení, pochutnali jsme si na dortu a bylo též vidět, že náš dárek panu starostovi udělal radost a že to byl snad i jeho šálek čaje, stejně tak jako společná gratulace sousedky Fanky Polanky, která bohužel nebyla s námi. My přítomní jsme si hezky popovídali, pár snímků s panem starostou pořídili.
 
Poté již nadešel čas se rozloučit a každý se vydal krásnými uličkami starobylé metropole blíže ke svému domovu.
 
Text i foto: Fanynka Vstřícná

 

. . .

 
Bombová Stodola
 
Již delší dobu obcházelo naší vsí strašidlo zvané Těžký Absťák... Už dlouho jsme se totiž společně nezúčastnily(i) žádného koncertu našeho pana starosty. Proto se sousedstvo rozhodlo v sobotu 22. srpna 2009 vyrazit do jakýchsi  Hoštic. Náš starosta Ondřej Ruml tam měl vystupovat se spoustou dalších kolegů komunálních politiků ve Stodole nějakého Michala Tučného. Po příjezdu na místo ale sousedky zůstaly jako opařené. On si ten pan Tučný do své Stodoly pozval spousty hostů a nepřipravil jim vůbec žádné židle!!! Všichni museli stát, nebo sedět na zemi. To by ale možná ani tak nevadilo. Horší bylo, že střecha té Stodoly byla zřejmě děravá a že do ní zatékalo… A kdyby jen zatékalo, přímo do ní lilo!!!!!! Sousedky se začínaly strachovat o to, kam usadí svého starostu, aby jim moc nenamoknul před odchodem na jeviště.  Jedním z důvodů té daleké cesty totiž bylo předání narozeninového dárku (a že si daly sousedky pořádnou práci s přemýšlením, aby vymyslely dárek přímo na tělo…). Nakonec se ukázalo, že strach byl úplně zbytečný. Pan Michal Tučný se přece jen ukázal jako pozorný hostitel. Z toho nejpříhodnějšího místa, přímo shůry, se rozhodl, že s tou protékající střechou něco udělá. Jak by taky ne, když se celá tahle sešlost konala proto, aby si všichni, ti na jevišti, ale taky ti po jevištěm, mohli společně zazpívat jeho písničky. A sousedstvu přálo štěstí i jinak. Povedlo se jim obsadit jeden z mála stolů a dvě lavice, takže kratičká předkoncertní oslava narozenin mohla vypuknout. Měly jsme velkou radost, že náš dárek udělal radost zase panu starostovi, stejně jako veršovaná gratulace z pera Fany Oddané.
 
                                                     
 
 
                     
 
 
Spokojené sousedky pak pana starostu propustily, aby se mohl odebrat na jeviště. Samy se vydaly stejným směrem, jen na rozdíl od něj, před jeviště. Program se nám moc líbil. Dokonce i tehdy, když náš obecní představitel zrovna nezpíval. Každý ze zpěváků zpíval Michalovy písničky po svém, ale všichni (tedy skoro všichni) skvěle.  Atmosféra báječná, v klidu nezůstávaly jak do rytmu podupávající nohy, tak tleskající a mávající ruce.  Ba i hlasivky si přišly na své.  Prostě bomba… i moderátor to na jevišti povídal.  A taky říkal, že máme jít všichni pomalu pryč, protože ta bomba má za půl hodiny vybuchnout. Že jim to někdo telefonoval. Tedy policistům. A ti se tady ve velkém počtu dostavili, aby tu bombu našli. No, nakonec nám došlo, že si moderátor na jevišti opravdu nepochvaluje tu skvělou zábavu…  A tak jsme si my a s námi asi 4 500 dalších lidí, udělali půlnoční procházku na nedalekou louku a za necelou hodinku zase zpátky. Bomba nejen nebouchla. Žádná tam naštěstí nebyla. Ve Stodole se jen vznášela jakási nevábně páchnoucí pachuť lidské blbosti…
 
Program mohl pokračovat. A taky pokračoval. A líbil se nám ještě víc než před přestávkou. Starosty Ondřejovy Lhoty v něm totiž jaksi přibylo…  Nadchl nás zpěvem, banjem i svou neodmyslitelnou krabičkou. A hlavní roli hrál i při společně zpívaném finále, při kterém všichni na jevišti, ale i pod jevištěm, poslali pozdrav Michalovi Tučnému. Všichni jsme s hlavami zakloněnými vyprovázeli spoustu velkých, bílých, svítících lampionů, které s našimi pozdravy pluly nocí k němu, tam někam nahoru, na „kosmickej vandr“ k „nebeskejm branám“…
 
Své dojmy zapsala Fanka Polanka
Foto Fany Oddaná a Fanynka Vstřícná
 
. . .
 
MOKRÉ STRAKONICE
 
 
Tak máme za sebou další díl z dlouhého seriálu „Po stopách pana starosty.“
 
V pátek 29.5. se skupinka nadšenců z Ondřejovy Lhoty, kterým nebránily pracovní ani jiné povinnosti, vydala opět za panem starostou. Dokonce až do dalekých Strakonic, kde tentokrát nedudal Švanda, ale místo něho zde bylo muzikantů mnoho, protože právě začínal další ročník bluegrassového festivalu Jamboree.
 
Byli jsme všichni plni obav, ne o úspěch pana starosty, ten byl přece jistý, přestože se chystal hrát a zpívat s kapelou, kterou sestavil právě pro tuhle příležitost a moc času na zkoušení nebylo. Měli jsme strach o své tělesné schránky, o to, jak to v tom letním kině zvládneme, my ubozí diváci bez střechy nad hlavou, když počasí předvádělo hotové divy.
 
Bohužel takové, které se nám vůbec nelíbily. Zkrátka lilo a lilo. Tak jsme vyrazili vyzbrojeni teplým prádlem, dekami, polštářky-podprdelníčky a samozřejmě něčím pro zahřátí (jistě horkým čajem v termosce), ale hlavně – ŽLUTÝMI PLÁŠTĚNKAMI! Ale abychom zjistili, jestli v nich budeme vypadat jako žlutá zimnice nebo zářivá žlutá sluníčka, k tomu jsme se nedostali, protože nám to oškliví pořadatelé překazili. Celou akci totiž přesunuli do Kulturáku a nám tím tohle potěšení nadobro zhatili.
 
To jsme se dozvěděli po cestě v červeném autíčku od naší spojky Fanynky Vstřícné, která již byla na místě. No a protože nás děsně bavilo mačkání v červeném autíčku, dorazili jsme s malým zpožděním, když už to všechno začalo. A naše zlatá Fanynka Vstřícná pro nás opozdilce držela spolehlivě krásná místa v první řadě. Takže už nic nebránilo tomu, ponořit se do víru nádherné muziky a vychutnávat si příval krásné hudební energie, který se valil z pódia. A když už ten příval nešlo unést, museli jsme se občas jít „uklidnit“ do přilehlé hospůdky, abychom byli plně připraveni na vystoupení pana starosty, které bylo pochopitelně zařazeno téměř na samý konec, jako zlatý hřeb večera.
 
 
A to byla zase NÁDHERA!! To byl nářez!!! Pan starosta hrál, až ho prsty bolely a ZPÍVAL! Bože, jak on zpíval! Zpíval jako…, jako.., prostě zpíval jako ONDŘEJ RUML!                
 
 
 
 
Eliška Ptáčková mu krásně sekundovala a Michael Krásný, vypůjčený od Topáků, si to viditelně užíval. PARÁDA!
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Po tomhle výkonu už jsme neměli sílu vůbec na nic, jen na příjemné posezení s panem starostou ve výše zmiňované hospůdce. Zde pan starosta kromě mnohých díků a upřímných pochval přijal z ruky oddané Fany Oddané trofej pro nejlepšího banjistu EVROPY. (Na přiložené fotografii si můžete povšimnout ruky Fany Oddané při předávání dárečku. Je to ta jedna ruka, co netleská, jelikož ta druhá v tuto chvíli pořád ještě tleská). Smích, vtipy, rozesmátý a veselý pan starosta – nádherné zakončení celého krásného večera a vlastně už části noci.
Pak už jen poděkování, polibky na rozloučenou a cesta červeným autíčkem zpět k domovům. A sliby, že zase někdy, hlavně brzy, co nejdříve……
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Text: Zvláštní zpravodajka Fany Oddaná
Foto: Fanynka Vstřícná

. . .

Narozeninová oslava
 
 
V pátek 3.4.2009 se uskutečnila další cesta „Po stopách pana starosty“. Tentokráte dokonce do města, ze kterého pochází. Ve městě Jablonec se totiž konala narozeninová oslava – čtvrtstoletí seskupení zvaného Modrotisk, jehož byl náš pan starosta řádným členem.
 
 
 
Obyvatelé Ondřejovy Lhoty takto zároveň přivítali tolik očekávané jaro, jelikož počasí se skutečně mimořádně vydařilo, což se projevilo na úžasně radostné náladě všech zúčastněných.
 
 
 
Již od odpoledne se začali na místo té velkolepé oslavy sjíždět všichni milovníci bluegrassové muziky a též členové Sousedstva O.L., aby zhlédli svého pana starostu na banjo hráti. Někteří maličko litovali, že byl „jen“ jedním z řady skvělých banjistů. Jak již bylo zmíněno, koncert byl pojat slavnostně a vystřídalo se na pódiu hudebníků víc než dost. Vystoupení starosty Ondřeje bylo milé a pro mnohé též tou pověstnou třešinkou na dortu.
 
 
 
Pochopitelně došlo i na předání vskutku sladkých dárečků vyrobených z lásky k modrotiskovým písničkám. Členové kapely byli viditelně dojati a příjemně překvapeni.
Pan starosta si vyšetřil chvilku a k radosti všech Fanynek i ostatních obyvatel Ondřejovy Lhoty poseděl po koncertě v přilehlé hospůdce, aby s nimi pohovořil o dojmech z této události a vzhledem k tomu, že je i úžasný společník a každý s ním chtěl prohodit pár slov, zábava se protáhla dlouho přes půlnoc.
 
 
 
Zde bohužel došlo k tomu, že se Alče v tu pokročilou hodinu nepovedlo dostatečně zaostřit,
pan starosta jest nalevo, jak lze vytušit podle bílého saka…
 
Některé sousedky se druhý den dokonce vydaly na další výlet, přímo tajný. Již poměrně brzy ráno (po té oslavě se to jevilo skutečně velmi brzo). Na zámku jehož jméno naštěstí ale vůbec neodpovídalo tomu překrásnému počasí, které se tak skvěle přeneslo z předchozího dne. Ano sychravo skutečně nebylo. Naopak slunce svítilo ostošest a sousedky si mohly prohlédnout jarmark, kejklíře a sokolníky.
 
 
              
         
No a s těmito báječnými zážitky se sousedky vydaly k domovu do Ondřejovy Lhoty. Akorát Fanka Polanka musela zůstat pracovně v naší metropoli.  
 
Text: Fanynka Vstřícná
Foto: Fanynka Vstřícná a Alča

 . . .

Slavné křtiny

16. března 2009 mnohé sousedky vyleštily šněrovací boty, vyžehlily sváteční šaty, pečlivě uvázaly pod bradu své šátky a vyrazily do Prahy, na dlouho plánovaný zájezd „ Po stopách pana starosty“.  Jejich cílem byl LUCERNA MUSIC BAR, kde se chystaly křtiny miminka - DVD jménem LIVE IN PRAGUE.  Sousedky věděly, že šťastní rodiče - maminka a všech 11 tatínků z TOP DREAM COMPANY chystají velkolepou hostinu. A jedním z pyšných otců že je Ondřej Ruml, vážený starosta naší obce. Takže dlouho před tímto slavným dnem přemýšlely, čím by mohly šťastné rodince udělat radost. Padaly různé návrhy: od živé husy až po čestné občanství. Jako nejvhodnější se nakonec ukázalo něco hodně vypečeného. Jen ať muzikanti vidí, že v Ondřejově Lhotě umíme taky vypálit cédéčka, ba i dévédéčka…

12 dárečků pak bylo pečlivě zabaleno a krabice svěřena obecnímu pošťákovi s příkazem : předat rodičům dítěte při slavnostním zakončení hudební hostiny. 

  

 Když sousedky dorazily na místo, čekalo je příjemné překvapení v podobě stolu vlastnoručně rezervovaného naším panem starostou. 

Stůl to byl pěkný, umakartový, postavený na čestném místě s dobrým výhledem na pódium a na davy dalších hostů. Následující téměř dvě hodiny byly důkazem, že Topáci jsou opravdu Kapelou snů…

 

 Stali jsme se posluchači a diváky ohňostroje energie, muzikálnosti a hravosti. Ruce nás od tleskání bolí ještě teď a dojmy v nás zůstanou už asi napořád…Všechny jsme si zakoupily zvukový i obrazový záznam tohoto velmi živého dítěte z Prahy. Tedy mimo šťastné Fany Oddané, která měla tu kliku, že jej vyhrála v tipovací soutěži. Samotného křtu se ujal Ivan Trojan s kamarády - Marthou Issovou, Markem Taclíkem a Jiřím Strachem.

       

 

 No a pak už byl konec. Bouřlivé ovace, přídavek, další dlouhý potlesk a najednou bylo pódium prázdné. Sousedky se pomalu probíraly ze snového zážitku, takže jim TO došlo až po nějaké chvíli: Kde je naše dárková krabice! K adresátům nedorazila… 

Protože nám autobus do Ondřejovy Lhoty odjížděl až v brzkých ranních hodinách, měly jsme dost času probírat nejen zážitky z koncertu ale také záhadné zmizení naší zásilky. Už jsme to téměř vzdávaly, když tu nám padl zrak do výklenku za opuštěným pódiem. A tam ležela, také opuštěná, naše ztracená krabice! Naštěstí bylo v baru ještě několik posledních tatínků.  Jeden z nich byl tedy odchycen a krabice konečně předána.

   

Všechno dobře dopadlo.  A náš pan starosta, dříve než se s námi rozloučil, moudře rozhodl, že si rodinka obsah krabice rozdělí, až budou pohromadě všichni tatínkové i s maminkou. 

 

A pak už unavené sousedky nemyslely na nic jiného, než jak se dostat do peřin. Takže na úplný  závěr je třeba vyjádřit obdiv našemu starostovi Ondrovi. Na rozdíl od nás nešel chudák odpočívat, ale opět pracovat... 

http://www.blesk.cz/clanek/showbiz-domaci-showbiz/111701/ondrej-ruml-proparil-celou-noc-vypada-jako-mrtvola.html

Zapsala: Fanka Polanka
Foto:  Fanynka Vstřícná a iDNES.tv ( zdroj:
http://kultura.idnes.cz/podivejte-se-jak-trojan-ochutnal-z-alba-kapely-dyka-rumla-balazove-a-spol-14d-/hudba.asp?c=A090317_202101_hudba_tt)


  . . .

 
Oslava narozenin pana starosty      Narozeniny.pps (2095 KB) 




 

 

TOPlist